Z našich tří obcí je nejstarší Ruda. Je spolu s Rešovem uváděna jako nejstarší obec na Rýmařovsku. V písemných pramenech se nejstarší zmínka váže k roku 1348, tedy ke „zlatému“ období vlády Lucemburků, konkrétně Karla IV. O obci se tehdy ještě hovoří jako o Rudě, nikoli o Eisenbergu. Ruda byla od samého začátku hornickou osadou. O rozkvět zdejších důlních podniků se postarala bohatá ložiska rud a „nákladníci“ (dnešním jazykem investoři či developeři)  ze Šumvaldu a Uničova.

Hornictví bylo v Rudě hlavním zdrojem bohatství. Na začátku to byla těžba drahých kovů, tedy zlata a stříbra. Po vyčerpání hlavních dostupných nalezišť pak železné rudy. Pro zdejší doly byla životně důležitá i těžba dřeva v okolních lesích. Dá se říci, že hornictví v Rudě převládalo ještě na konci 16. století. Od roku 1597 obec patřila ke královskému městu Uničov a nesla název Ruda Železná. Město Uničov koupilo Rudu i se zlatými, stříbrnými a železnými doly. Zásluhou těžební činnosti měla tehdy Ruda neuvěřitelných 900 obyvatel!

Pozůstatky důlní činnosti lze v Rudě a okolí nalézt na mnoha místech. Zejména na jižní straně Křížového vrchu (Kaulichův důl). Také podél cesty (dnešní žlutě značená turistická cesta) směrem k Fialovu mlýnu nebo v lese nad Rudou směrem na Tvrdkov. Stop po dávné hornické slávě je tu dost. Ne náhodou jsou ve znaku obce zkřížená hornická kladiva ve štítu, nad kterým stojí boží beránek.

 

Život a události v obci se dají vyčíst z církevních záznamů a kronik. Uvádí se, že  obec Ruda až do roku 1758 spadala do farnosti Dolní Dlouhá Loučka. Téhož doku byla v Rudě zřízena expozitura této farnosti, v roce 1774 se osamostatnila jako kuracie a v r. 1851 byla povýšena na farnost. Je známo, že do roku 1758 byla v Rudě pouze zvonička se zvonem z roku 1583. Na místě dnešního kostela se rozkládala zahrada.

Ke vzniku zdejšího kostela se váže následující událost:

Královský rychtář města Uničova, Ferdinand Gröschelsberger, se v roce 1755 vypravil za svými povinnostmi lesem k rudskému mlýnu, který se nacházel pod Rešovskými vodopády. Cestou jej však potkala velká nepříjemnost. Koně se splašili a neovladatelný vůz skončil na dně hluboké rokle. Těch je po cestě nahoru podél Huntavy víc než dost. Rychtářovi se jako zázrakem nic nestalo. Protože byl zbožným mužem a velkým ctitelem P.M. Sněžné, předsevzal si po tomto neštěstí k její poctě vystavět kostel v Rudě. Se zahájením stavby nemeškal a kostel mohl věřícím sloužit již v roce 1758.

Na místě fary byla původně myslivna a na místě školy měla uničovská vrchnost svůj „panský dům“.

Zakladatel kostela umírá sedm let po jeho vysvěcení.  Ještě před svou smrtí (1760) však začal s budováním křížové cesty se 14 sousošími.

Od sedmnáctého století dochází k celkovému úpadku těžby v okolí Rudy, který vyústil v úplné zrušení těžby rud.  Propuštění horníci byli nuceni se věnovat jiným činnostem, např. tkalcovství a zemědělství. Útlum těžby se též projevuje na odlivu obyvatel, v naprosté většině německy hovořícího. Po sčítání lidu v roce 1900 je uváděno 713 obyvatel Rudy. Mateřskou řeč českou uvedli pouze 4 občané.

První obecní škola byla založena v roce 1853. V roce 1901 je zahájena výstavba školy nové (dnešní penzion Pod Křížovým vrchem).

 

Krutě Rudu zasáhla První světová válka, na jejíchž bojištích nalezlo smrt 27 zdejších občanů. Jejich jména jsou uvedena na pomníku z roku 1921.

První léta nového československého státu s počáteční konjunkturou pominula a hospodářská krize velmi zasáhla náš kraj a proměnila se v sílící chudobu,  sociální napětí a nacionalismus. Události vyústily v mnichovskou krizi, po níž se Rýmařovsko stalo součástí Německa. Poslední válečná léta končí církevní kronika záznamem o vzdušném boji nad Rudou v prosinci 1944. Jižně od Křížového vrchu bylo tehdy odhozeno 6 leteckých bomb.

Porážka Německa a následný odsun německého obyvatelstva zcela proměnil život v naší obci.

zpracoval Mgr.Radim Peterka